Jdi na obsah Jdi na menu
 


Představení

10. 7. 2006

AHOJ !

Jsem papoušek ŽAKO, možná papoušková, to není totiž ještě zcela jisté, protože jsem příliš malá. Narodila jsem se v Hořešovicích dne  7. 11. 2005. Mám ještě brášku, který zůstal u rodičů. Možná už má také nový domov. Dne 17. 1. 2006 si pro mě přijely s papírovou krabičkou dvě slečny Monika a Míša z Prahy. Dlouho si mě a mého brášku prohlíželi ze všech stran, chovali nás, mluvili s mým páníčkem a nakonec mě popadly a strčily do krabice. To se mi však nelíbilo chtěla jsem se koukat ven a řídit s Míšou a tak jsem byla ráda, když si mě Monika vzala k sobě pod svojí šáličku. Ovšem nezůstalo to bez následků a brzy jsem tu šálu znehodnotila, ale co se dalo dělat, přírodě neporučíš. Poprvé jsem jela autem. V té době byla hrozná zima a sněhová kalamita a cesta trvala desně dlouho. Nebylo vidět na krok a celou cestu byla kolona pomalu jedoucích aut. Přijely jsme do mého nového domova za tmy. Všichni mě moc vítali a bylo vidět, že ze mě mají velkou radost. Měla jsem už připravenou klec se vším co je potřeba. Všichni si mě postupně chovali a nakonec jsem skončila v kleci. Můj bývalý páníček mě na cestu vybavil instantní kašičkou, kterou mě moje panička každé ráno krmila z injekční stříkačky později z lahvičky, protože injekční stříkačka byla malá a já nechtěla čekat, až jí panička opět naplní. Takto mě krmila každé ráno 10 dní. Pak najednou nic, i když jsem chtěla, žádnou kašičku jsem už nedostala jen zrníčka, ovoce a větvičky na okusování. Jako náhradu za kašičku jsem si oblíbila banán, ten mám moc ráda a vyžaduji ho skoro denně. Jablíčko zatím jen šrotuju a rozhazuju kolem sebe, je to dobrá zábava, ale mé paničce se to líbí asi méně, protože mi stále něco hlasitě vykládá a pak vrčí s takovou věcí, která to za mě sežere. Dostala jsem také hodně hraček. Třeba od tety Dany jsem dostala dřevěné kostičky na laně a panička mi je zavěsila do klece. Asi po 14 dnech mi páníčkové koupili klec novou a tu starou budu mít prý na chalupě, ale tam jsem ještě nebyla, protože je veliká zima. Také mi vyrobili stojan na přistávání. Moc jsem si ho oblíbila, mám hned přehled, kde se kdo nachází. Později mi také zavěsily lano ke stropu a z toho je kukanda ještě lepší, akorát se musím lépe naučit držet stabilitu. Byt teď vypadá jako ZOO koutek, ale mě to vyhovuje, všichni jsou na mě hodní a nechají mě volně v bytě. Stále nacházím něco nového a stále mě něco překvapuje. Když ale panička vaří, musím do klece, aby se mi něco ošklivého nepřihodilo. Už jsem se také naučila vítat, když někdo přijde domů, to krákám jako vrána, že mě určitě slyší i sousedi. Mám ještě tu výhodu, že se mnou je doma páníček. Přes den si se mnou hraje, asi ho trochu zlobím, ale jsem ráda, že ho mám a že nejsem ze začátku přes den úplně sama...

...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

... pokračování

(Rozárka, 19. 1. 2007 10:01)

... tak jsem zase o kousek vyrostla a jsem už také o mnoho chytřejší a mazanější. Celé léto jsem prožila s páníčkama na chalupě. Pořídíli mi další v pořadí již 3. klec. Je na kolečkách ve které jsem přes den venku. Výhoda je, že cestuju po naší veliké zahradě a pozvolna si mapuji terén. Na chalupě se mi moc líbilo. Každé ráno mě navštěvovali místní brabčáci a vyzobávali zbytky zrníček co mi odpadly od zobáku. Zamilovala jsem si ranní "snídaně v trávě" s mým páníčkem. To si pište, že jsem baštila s ním. Celé léto jsem dostávala samé dobrůtky a nejvíc jsem si oblíbila třešně. Často jsem se koupala v mé "vaně", kterou mi přidělala moje panička do klece. Na podzim jsem se vrátila do pražského bytu a už se zase těším na léto. Umím už spoustu nových slov a každé ráno když paničkajde do práce na ní volám "tak ahoj". Umím taky volat na pejska naší Moniky - Rastíku! Taktéž jsem se z velké části naučila vykonávat potřebu na svém bidýlku. Občas se mi to ale nepovede a panička se na mě pak zlobí a říká fuj, fuj a já se to naučila říkat také. Občas mě panička dovolí být chvíli v její postýlce pod dekou a já si tam vždy lehnu vedle paničky na bříško, později na bok, natáhnu si dozadu jednu nožičku a spím jako dudek. A když mě později přenáší do klece, tak se mi to nelíbí. Tak to je zatím vše a zdravím Filípka a Míšu ze Žižkova i ostatní papoušky a jejich páníčky.

Ahoj Rozárko

(Věra, 26. 8. 2006 12:31)

Píše ti "maminka" dvou papoušků šedých. Jmenují se Filípek a Míša (protože není jisté, jestli je to slečna nebo kluk a jeméni se hodí pro oba). Filípkovi je asi 11 a je ze ZOO, kam byl dán do karantény poté, co ho celníci na letišti v Ruzyni obevili u pašeráků. Byl moc stresovaný a čtyři roky na sebe nenechal vůbec sahnout. Teď, po devíti letech se mazlí a dokonce občas zaleze i do postele. Jenom kleci se vyhybá, takže létá volně po bytě.
Míšovi jsou čtyři a je trošíčku (dost)uřvaný. No co, vždyť je to skoro miminko.Ale naštěstí jsou lidé v okolí hodní. A papouškové zase roztomilí, úžasní a chytří.
Tak se Rozárko měj moc krásně a dvě zobáčkové pusinky od žaků ze Žižkova.